Jdi na obsah Jdi na menu

dvojčlenné a jednočlenné věty

20. 11. 2010

 

Věty dvojčlenné a jednočlenné

Domorodí lovci + netrpělivě čekali.
část podmětová + část přísudková
Věta, kterou můžeme rozčlenit na část podmětovou a část přísudkovou, je
věta dvojčlenná.

Bylo parno.
V křoví za rákosím zapraskalo.
Napjaté očekávání.
Ale v tom prásk!
Tyto věty nemůžeme rozčlenit na část podmětovou a přísudkovou. Jsou to
věty jednočlenné.

Mohou být
holé (Bylo parno. Prší.) nebo rozvité (Po chvíli bylo vidět plížícího se tygra. Bylo mu v tom zabráněno tyčí.)
Jejich základem může být určitý tvar slovesný, např.: V křoví za rákosím
zapraskalo. Sněží. Stýská se mi. (věty slovesné), podstatné nebo přídavné jméno, např.: Napjaté očekávání. Jak namáhavé a nesnadné (věty jmenné) nebo citoslovce, např.: V tom prásk! Třesk! Ach! (věty citoslovečné). Někdy bývá jejich základem infinitiv (Jak uniknout? Teď jen rychle vytáhnout šelmu do vzduchu) nebo příslovce (Teď! Opatrně dozadu).

Jednočlenné věty slovesné vyjadřují zpravidla
přírodní jevy (Hřmí), stavy duševní (Stýská se mi) nebo tělesné (Píchá ho v rameni).

Jednočlenné věty jmenné jsou nejčastěji nápisy
(Východ z nouze), názvy knih (Jiráskovo Bratrstvo), označení ulic (Národní třída), titulky v novinách (Telegramy ze světa), zvolání (Přátelé!), adresy apod.

Poznámka:
1. Věty s nevyjádřeným podmětem
(Přišli včas) nebo s neurčitým podmětem (Hlásili to v rádiu) jsou věty dvojčlenné.
2. Věty
Ono prší. To prší apod. jsou věty jednočlenné. Slova to, ono nejsou podmětem, nýbrž vyjadřují jen citové zabarvení věty (údiv, překvapení, zklamání apod.).