Jdi na obsah Jdi na menu

Revoluce 1848

8. 2. 2010

 

Revoluční rok 1848 – 1849
  
Příčiny
  1. snaha odstranit přežitky feudalismu, které brání kapitalistickému vývoji - robota
  2. nespokojenost s politickým uspořádáním po Vídeňském kongresu (nespokojenost s absolut.)
  3. vzrůst národního cítění (zejména utlačovaných národů v Habsburské monarchii)
  4. národní požadavky v Itálii a Německu (snaha o sjednocení)
  5. sociální konflikty, sociální neklid (spjat se zhoršováním podmínek - nezaměstnanosti)
    . . . . . . . . - v předchozích letech také neúroda (zejm. brambor = jídla lidu)
    . . . . . . . . . . . => zvyšování cen => všeobecná nespokojenost
Itálie
Revoluce v Itálii začala v lednu 1848 povstáním na Sicílii (v hlavním městě - Palermu) proti vládě Bourbonů (proti absolutismu). V téže době vypuklo povstání v Severní Itálii proti rakouské nadvládě (v Benátsku a Lombardii). Tam se spoléhali na pomoc papeže a Neapolska a na Premont (zde vládli také Italové). Odmítli pomoc dobrovolnického lidového vojska vedeného Giuseppem Garibaldim. Revoluce v Itálii byla poražena kvůli nejednotě (velitelem rakouské armády byl Václav Radecký).
Francie
Od roku 1830 byla červencová monarchie kritizována pro korupci a celní politiku.
Vznikly dva směry opozice:
. . . 1) liberální buržoazie (požaduje volební reformu)
. . . 2) radikální buržoazie (drobná buržoazie a inteligence, uvědomují si dělnictvo,
. . . . . požadují změny i pro dělnictvo)
Opozice pořádá veřejná shromáždění, (kampaň za volební reformu). Shromáždění byla spjata s bankety (kvůli účasti). V únoru 1848 byl však jeden z banketů zakázán (dochází k demonstraci, která vede k povstání proti králi). Král poslal vojáky, ale ti odmítli poslechnout. V únoru 1848 tudíž díky revoluci došlo ke svržení krále Ludvíka Filipa Orleánského a k vyhlášení republiky.
Byla vytvořena prozatímní vláda (zastoupeni i socialisté) - ta zřídila národní dílny, které měly odstranit nezaměstnanost (poskytly práci asi 100 000 dělníků). V červnu 1848 však vláda národní dílny zrušila (to vedlo ke konfliktu). Ve dnech 23. - 26. 6. 1848 došlo v Paříži k červnové revoluci (poprvé v dějinách bojuje dělnictvo proti buržoazii o politickou moc). Revoluce byla potlačena vládním vojskem (velitel: Cavignac). Asi 10 000 lidí bylo zabito, mnoho lidí odsouzeno k smrti nebo k deportaci na galeje.
Roku 1848 byla přijata nová ústava, prezidentem republiky byl zvolen příbuzný Napoleona, Ludvík Bonaparte (dal sliby dělníkům). Roku 1851 si Ludvík nechal protiústavně prodloužit moc na 10 let, o rok později se nechal prohlásit za císaře (Napoleon III.) Do roku 1870 byla Francie označována za druhé císařství (1852 - 1870 - musel abdikovat).
Německo
Cílem revoluce bylo sjednocení Německa a vyhlášení ústavy. V březnu 1848 na venkově propukly vzpoury dělnictva. Také v Berlíně, hlavním městě Pruska, vypukla revoluce. Pruský král jmenoval liberální vládu, byl svolán německý parlament (sněm) do Frankfurtu nad Mohanem, kde jednají s ostatními panovníky Německa o možném sjednocení (pozván i Fr. Palacký, ten ale svou účast odmítl, tím odmítl i připojení k Německu a vyjádřil přání zachovat Rakousko).
Německé národní hnutí mělo 2 směry:
. . . 1) vytvořit Velkoněmecko (sjednotit všechna území
. . . . . německy mluvících zemí - i Rak. a Čechy)
. . . 2) vytvořit Maloněmecko
Na sněmu se dále projednávalo zrušení poddanství a občanské svobody. Panovníci však byli neochotni k sjednocení, a tak pruský král sněm rozehnal vojskem.
Rakousko
V Rakousku byly nespokojeny národy, které se nepodílí na moci (Slované 17 mil., Němci 8 mil., Maďaři 5 mil.) Byly zde problémy s feudálním režimem, absolutismem a nespokojeností dělníků. V březnu 1848 propukla revoluce ve Vídni, císař reagoval sesazením Metternicha a slíbil ústavu a svobodu tisku => Ferdinand I. (V.) Dobrotivý. To bylo ale činěno pod nátlakem; ústava mu neměla ubíral pravomoci („oktrojovaná ústava“). V květnu 1848 ve Vídni znovu vypukly nepokoje (vláda byla nucena svolat ústavodárný říšský sněm).
Čechy
11. března 1848 radikální demokraté svolali lidové shromáždění do Svatováclavských lázní. Radikální demokraté byli sdruženi v tajném spolku Repeal (podle Irské protianglické skupiny). Členy byli mladí přátelé, studenti, kterým se nelíbila politika (Emanuel Arnold, Karel Sabina, J. V. Frič, Vilém Gauč). Zúčastnily se asi tři tisíce lidí. Projednávaly se zde požadavky pro císaře:
  1. státoprávní požadavky (samostatnost Čech v rámci Rakouska)
  2. národnostní požadavky (rovnoprávnost čj a nj v úřadech a na školách)
  3. liberální požadavky (svoboda tisku, zrušení cenzury, svoboda shromažďování)
  4. sociální požadavky (zrušení roboty, zlepšení postavení dělníků)
Byl ustanoven národní výbor, který měl vypracovat petici pro císaře. Od sociálních požadavků ustoupili. Odpovědí císaře byl tzv. „Kabinetní list“, ve kterém císař sliboval nápravu. Lid byl ale zklamán => radikalizují se lidové síly (hlavně na venkově), vznikají národní gardy (studentské legie).
Významným směrem byla také liberální buržoazie (Fr. Palacký, F. L. Rieger, K. H. Borovský). Základem byl austroslavismus.
Maďarsko (+ Slovensko)
Zde působilo Slovenské národní hnutí (Ľudovít Štúr) a Maďarské národní hnutí (střední šlechta, Lájoš Kossúth, Sándor Petöfi). Ohlasem na události ve Vídni byla revoluce. 17. března 1848 byla vytvořena nezávislá uherská vláda, 18. března zrušeno poddanství. V květnu 1848 se v Liptovském Mikuláši sešli představitelé Slovenského národního hnutí a přijali zde svůj program „Žiadosti Slovenského národa". Zde poukazovali na rovnoprávnost Slováků, žádali volební právo a slovenštinu na úřadech a ve školách, žádali půdu rolníkům a občanské svobody. (Štúr, Hodža, Kráľ, Ján Rottarides). Maďaři však Žiadosti odmítli, vyhlásili stanné právo, vydali zatykač na vůdce Slovenského národního hnutí. (ti utekli do Čech - Štúr, Hurban, Hodža).
Čechy
V červnu 1848 se konal Slovanský sjezd. Ten měl být protiváhou Frankufrtského sněmu. Účastnili se ho rakouští Slované, Poláci a Rusové. Jednali o vztazích mezi Slovany a mezi Slovany a Němci. Jednoznačně odmítli připojení k Německé říši. 12. června 1848 se konala sbratřovací mše na Koňském trhu; účastníci šli Celetnou ulicí (tam bylo vojenské velitelství, i gen. Windischgrätz (ten vyvolával napětí svými provokacemi - vojenskými přehlídkami)). V Celetné došlo ke srážce s vojáky generála Windischgrätze a k vypuknutí Pražského červnového povstání (12. - 18. 6. 1848). „Svatodušní bouře“. Probíhalo formou boje na barikádách ve Starém Městě. Centrem vzbouřenců bylo Klementinum => hlavními účastníky byli studenti a mladí dělníci. Venkov se snažil pomoci, ale do Prahy se nedostal (brány vojensky obsazeny). Projevila se také nejednota (liberálové měli strach z Windischgrätze, nesouhlasili s povstáním, chtěli vyjednávat; v povstání viděli neštěstí, protože zabránilo dalšímu vyjednávání). 16. června byla Praha bombardována a Windischgrätz vyzval ke kapitulaci do 48 hodin (18. června se tak stalo). Padlo asi 43 povstalců. Byl vyhlášen stav obležení, docházelo k zatýkání a k věznění bez soudů, vojska dohlížela nad vším. V Čechách to byla první poražená revoluce.
7. září 1848 bylo zrušeno poddanství (robota) za výkup. To bylo velmi oslavováno (ještě nyní - svatováclavské posvícení).
Na podzim Rakousko připravuje úder proti Maďarům (využívalo spory, které měli se Slováky - Maď. vláda odmítla Žiadosti). Slováci vytvořili dobrovolnické sbory na prosazení svých požadavků. Vídeň je použila v boji proti Maďarsku, za to slibovala uznání požadavků.
6. října došlo k povstání ve Vídni (proti Windischgrätzovu zásahu proti Maďarsku) - císařský dvůr uprchl do Olomouce, Vídeň opustil i ústavodárný sněm (utekl do Kroměříže). V listopadu 1848 bylo povstání poraženo, byl vyhlášen výjimečný stav a teror. V říjnu 1848 odstoupil dosavadní panovník, na jeho místo nastoupil tehdy osmnáctiletý František Josef I., který zaujímal ostře protirevoluční stanovisko, snažil se revoluci zlikvidovat. Na začátku roku 1849 Maďaři vyhlásili samostatnou republiku. V březnu byl násilně rozehnán Kroměřížský sněm a panovník vydal tzv. „oktrojovanou ústavu“, která zachovávala centralizovanou moc a vysoký volební census. V této době byla též poražena Itálie (Benátsko a Lombardie zůstaly v rukou Rakouska). V květnu 1849 bylo v Praze odhaleno Májové spiknutí - radikálové připravovali ozbrojené povstání. 60 účastníků bylo zatčeno (Arnold, Sabina, Frič), bylo vydáno 25 rozsudků smrti (ty však nebyly vykonány) => nakonec byli amnestováni.
V srpnu 1849 byli poraženi Maďaři u Világoše, Rakousku pomohl ruský car Mikuláš I. (=> znovu nastolen pořádek, Rakousko obnoveno).
Význam revoluce
Události byly pokládány za buržoazně - revoluční => zrušení roboty (rozvoj kapitalismu). Udržel se dosavadní politický systém (útlum politických snah). Po roku 1848 - nacionalismus, začíná se prosazovat demokracie (účast lidu na vládě), v politické sféře se prosazuje positivismus. Ve společnosti sociální Darwinismus (právo silnějšího, schopnějšího).